Riga

Riga je největší a hlavní město Lotyšska se 790 600 obyvateli. Díky své poloze při ústí Daugavy do Rižského zálivu byla už pravěku osídleným místem, obchodní a dopravní křižovatkou cest mezi východem a západem, jihem a severem. Napoleon nazýval Rigu „Předměstím Londýna“, protože tu zanechaly svou stopu tradice mnoha národů.

V rámci křižáckého tažení do Pobaltí přistál biskup Albert z Buxhoevdenu na jaře r. 1200 23 loděmi a 500 bojovníky v ústí Daugavy v Lotyšsku. Rok poté založil nedaleko soutoku Daugavy s říčkou Ridzeme město Riga, aby se stalo jeho sídelním městem a základnou pro další šíření křesťanství na východ. Tehdy byla vybudována pevnost a architektura města byla poznamenána vlivem německých měst. Od r. 1282 se Riga stala členem Hansy, která v té době ovládala všechen obchod na Baltu. Vládnoucí vrstvu ve městě tvořili bohatí němečtí obchodníci. V 15. st. vznikla ve městě Velká gilda spojující bohaté kupce a Malá gilda hájící zájmy řemeslníků. V r. 1524 se Riga přiklonila k reformaci, která jí přinesla náboženskou svobodu. V r. 1561 se Riga stala svobodným městem, r. 1581 se ale s ohledem na své obchodní zájmy poddalo polskému králi a stalo se součástí polsko-litevského státu. V r. 1621 dobyl Rigu švédský král Gustav II. Adolf a bylo zde založeno první gymnázium. V době severní války byla Riga dobyta ruským vojskem a v r. 1710 připojena k Rusku. Od r. 1796 se stala centrem ruské gubernie a byla jedním z nejvýznamnějších ruských přístavů na Baltu.

Od konce 18. st. zažívala Riga další rozkvět. Začátkem 20. st. se Riga stala největším ruským vývozním přístavem, který se specializoval zejména na export obilí do západní Evropy. Současně vyrostla v jedno z největších průmyslových center Ruska. V Rize také pracoval jeden z největších závodů v Evropě, mohutný podnik Provodnik na gumové výrobky. Riga byla také kulturním centrem. Na poč. 60. let 19. st. byla založena univerzita. V lednu 1919 byla v Rize nastolena sovětská moc.

Ta ale byla již 22.6.1919 svržena a Riga se stala součástí samostatné Lotyšské republiky. Spolu s celým Lotyšskem byla Riga v r. 1940 připojena k Sovětskému svazu. V l. 1941 – 1944 byla okupována německou armádou. Po 2. sv. válce nastal obrovský příliv ruského obyvatelstva, který snížil podíl lotyšského obyvatelstva v Rize na 36,5%. V r. 1991 se Riga stala hlavním městem obnovené Lotyšské republiky.

Nejvýznamnější památky najdeme ve Starém městě na východním břehu Daugavy. Zde jsou na malém prostoru koncentrovány architektonické, historické a kulturní památky od 14. st. po současnost.

Ulice Kalku

Je to hlavní ulice probíhající celým centrem Starého města a dělí ho na dvě části soustředěné kolem kostelů – katedrály v severní části města a kostela sv. Petra v jižní části města.

Latviešu Strelnieku Laukums (Střelecké náměstí)

Náměstí dominuje černé sousoší střelců. Za ním stojí muzeum, které je jim věnováno. Lotyští střelci tvořili 8 regimentů (pluků), které vznikly za 1. sv. války, aby bojovaly v ruské carské armádě. Větší část z nich pak po r. 1917 tvořila palácovou stráž Leninovi, ale část bojovala proti Sovětům v Lotyšsku. Muzeum je sovětskou verzí událostí. Před 2. sv. válkou se náměstí jmenovalo Radniční. Stojí zde totiž budova radnice a také monumentální dům cechu svobodných řemeslníků (podobný dům měli i v Talinu) ze 17. st. Oba byly za 2. sv. války zničeny. Hovořilo se o možnosti zbořit muzeum a znovu postavit cechovní dům.

Rižská technická univerzita

Kostel sv. Petra

První zmínka o červeném cihlovém kostele pochází z r. 1209. Jedná se o vynikající ukázku gotické architektury v Pobaltí. V l. 1408 – 1409 roztocký architekt Ruhmenschotel postavil novou část kostela s oltářem, výstavba pak pokračovala i v dalších staletích. V r. 1660 byla postavena nová štíhlá věž v barokním stylu. Na začátku 18. st. byla katedrála zasažena bleskem a poškozena požárem. V l. 1743 – 1746 pak probíhala její znovuvýstavba. Poslední vážné škody utrpěla za 2. sv. války, kdy byla v r. 1941 poškozena Němci. V r. 1973 byly kostel i věž zrestaurovány. Na západní straně je krásná růžová fasáda ze 17. st. Věž je vysoká 120 metrů, ve výšce 72 metrů je vyhlídková plošina, na kterou lze vyjet výtahem. Věž je přístupná zevnitř kostela denně mimo pondělí.

Ulice Skarňu

Na ulici Skarňu stojí řada krásných domů. V č. 10/20 je Muzeum užitého umění, původně kostel ze 13. st. V r. 1208 tady byla postavena kaple pro německé rytíře.

Kostel sv. Jana

Kostel (čp. 24) je směsicí stylů od 13. do 19. st., tedy gotiky, renesance, baroka a klasicismu. Původně zde byla postavena kaple, která se stala součástí dominikánského kláštera (po r. 1234). Po vyhnání dominikánů v období reformace byly budovy v soukromých rukou a sloužily jako stáje a později jako dílna na výrobu zbraní. V r. 1582 obdržely část budov lotyšské farnosti. V l. 1587 – 1589 byl kostel opraven. Podle legendy si dva mniši v 15. st. přáli být zaživa zazděni. Měli jen malé okénko na podávání jídla a pití. Přáli si být prohlášeni za svaté, ale po jejich smrti je papež za svaté neprohlásil. Místo, kde byli zazděni, je vidět dodnes. Označuje je krucifix zakrývající trhlinu ve zdi.

Katedrála

Jedná se o největší kostel Pobaltí (187 x 43 metrů). Založena byla v r. 1211 rižským biskupem. V r. 1270 byla dokončena první stavba, ale kostel byl několikrát přestavován až do 18. st. Nejstarší části byly postaveny v románském slohu, raně gotická je křížová chodba, která spojovala kostel s bývalým klášterem. Věž z r. 1776 je barokní a je vysoká 90 metrů. Nahradila původní věž z r. 1547, která svou výškou 140 metrů byla nejvyšší stavbou ve městě. V interiéru jsou obrovské varhany z r. 1884 s 6768 píšťalami, v době svého vzniku byly největší na světě. Na podlaze a u stěn se nacházejí staré náhrobky ze 16. a 17. st. Mezi další cenné exponáty patří z kamene vytesané epitafy, vzácné dřevěné orámování varhan, katedry a lavic a románská kapitulní síň. V kryptě byl pohřben biskup Albrecht, mnoho lotyšských arcibiskupů a měšťanů.

Rižský hrad

Byl postaven livonskými rytíři. Když v pol. 16. st. přestal tento řád existovat, přestavěný hrad do podoby zámku se stal rezidencí polských a později švédských panovníků. Od konce 18. st. byl sídlem ruského gubernátora. Dnes se zde nachází tři významná muzea a navíc je zde sídlo prezidenta.

Ulice Maža Pils

V ulici Maža Pils pod č. 17, 19 a 21 stojí tři domy označované jako Tři bratři. Pod č. 17 se nachází nejstarší dochovaný kamenný dům v Lotyšsku, z 15. st. Pod č. 19 je dnes Muzeum architektury. Dolní pata domů byla obytná, horní sloužila jako sklady zboží. Nejzajímavější jsou průčelí přitisknutá k sobě.

Parlament

Budova byla postavena ve Florentském renesančním stylu. Právě zde probíhaly v r. 1991 protestní akce proti Sovětům a zde byly také stavěny barikády proti sovětské armádě.

Kostel sv. Jakuba

Kostel patří k nejstarším v Rize, první zmínka je z r. 1225. Postupně patřil různým řádům, po reformaci luteránům, po r. 1582 byl předán jezuitům, dnes je katolický. Jeho věž má jako jediná v Rize zvon zavěšen mimo. Zvon se jmenuje Chudák zpěvák. Podle legendy byl zavěšen mimo, protože měl nehezký zlozvyk, samovolně zvonil, kdykoliv zemřela nepoctivá manželka. Občanům města se to nelíbilo a zvon byl na žádost občanů z věže odstraněn. V kostele je dnes hlavní sídlo rižského biskupa.

Švédská brána

Brána byla postavena vedle městských hradeb v době švédské nadvlády v r. 1698 ve švédském stylu. Hradby stavěné ve 13. – 16. st. byly strženy v r. 1800, aby nebránily rozvoji dopravy a růstu města.

Prašná věž

Na konci ulice Torňu stojí jediná dochovaná z 18 původních věží postavených v hradbách. Prašná věž byla postavena ve 14. st. a měla během let různé funkce: sklad střelného prachu, vězení, mučírna, sovětské Muzeum revoluce. Dnes se zde nachází Lotyšské muzeum války s expozicemi pocházejícími z doby sovětské vlády. Je zde ale také řada zbraní používaných v posledních 700 letech – brnění, muškety, granáty.

Velká gilda

Pod velkolepým exteriérem budovy z 19. st. se skrývá síň z r. 1330, kde se setkávali obchodníci hansy. Dnes je zde koncertní sál Lotyšské státní filharmonie. (Možnost jít dovnitř).

Kočičí dům

Proti Velké gildě stojí tzv. Kočičí dům (Meistaru 19), pojmenovaný podle soch dvou koček sedících na vrcholu střechy. Sochař se zabil pádem, když je dával na místo. Majitel domu je objednal, když bylo odmítnuto jeho členství v cechu Velké guildy naproti. Zpočátku byly postaveny zády k Velké gildě, ale členové cechu to považovali za urážku a vynutili si, aby byly obráceny.