Talin (Tallin)
Hlavní město Estonska leží na březích jedné ze zátok Finského zálivu. Žije zde 500 000 obyvatel, tedy 30% všech obyvatel Estonska. Talin je současně místem s nejvyšší ekonomickou úrovní v celém Pobaltí. Zajišťují ji také obnovené obchodní styky s Finskem, jejichž průvodním jevem jsou nájezdy finských turistů trajekty do Talinu.
Místo bylo osídleno už kolem r. 3000 př.n.l. ugrofinskými kmeny. Kolem r. 900 n.l. zde stála obchodní osada, v 11. st. byla na vrchu Toompea vybudována dřevěná pevnost, zmiňovaná v r. 1154 v kronice arabského zeměpisce al-Idrísího. V r. 1219 obsadili pevnost Dánové a přejmenovali ji na Reval. Ti zde také postavili na vrchu Toompea hrad a Estonci mu začali říkat Taani linn, tedy Dánské město. V l. 1219 – 1346 střídavě vládli městu Dánové a Němci. V r. 1285 se Talin stal členem Hansy a už ve 14. st. byl jedním z největších měst Pobaltí. 40% obyvatel tvořili Estonci, 30% Němci a zbytek Švédové, Finové, Dáni a Rusové. R. 1346 připadl Talin řádu německých rytířů a po další dvě století byl na vrcholu své slávy. Kvetl obchod a řemesla a město se rozrůstalo. V r. 1561 získali nad městem vládu Švédové.
R. 1710 byly Talin (Tallin) a celé Estonsko připojeny k Rusku, pod nímž pak zůstaly následující dvě století. Město upadalo kvůli válkám a epidemiím moru, výstavba nepokračovala, a proto se stará část dochovala nepoškozená a nezměněná. V r. 1870 byla vybudována železnice z Petrohradu a město se stalo jedním z hlavních přístavů carského Ruska. Obyvatelstvo se rychle rozrostlo z 30 000 na 100 000 před 1. sv. válkou. Po vzniku samostatné Estonské republiky v r. 1918 se Talin stal jejím hlavním městem. Za 2. sv. války byl Talin, stejně jako celá země, okupován nejdříve Sovětským svazem a od r. 1941 do r. 1944 Německem. Ve válce bylo město těžce poškozeno, hlavně při bombardování sovětským letectvem v r. 1944, které zničilo 11% staré části města. Po válce ale nastal velký rozvoj. Do Estonska byla z Ruska převedena některá průmyslová odvětví. Po obnovení nezávislosti se Talin stal znovu hlavním městem země. Staré město je jako celek muzeem středověké architektury. Skládá se ze dvou částí – z kopce Toompea, nejstarší části města, a z dolního města, soustředěného kolem Radničního náměstí. Typickým stavebním materiálem je vápenec, využívaný pro stavbu městského opevnění, věží, kostelů, radnice a celého dolního města už od 13. st.